Protože dětská noha se teprve formuje. Kosti nártu a prstů tvrdnou postupně a úzká špička je stačí stlačit do tvaru, který zůstane. Tenká ohebná podrážka navíc nechá dítě cítit povrch pod nohou, což pomáhá stabilitě při učení chůze a běhu po nerovném terénu.
Nechte deset až dvanáct milimetrů před nejdelším prstem. Víc už dítě v botě šoupe patou a klopýtá. Nohu měřte doma na papíře nebo měrkou: u dvouletého dítěte každé dva měsíce, u školáka stačí jednou za čtvrt roku. Měřte odpoledne, kdy je noha největší.
U předškoláka počítejte se dvěma páry za rok, protože noha přiroste zhruba o číslo za šest měsíců. To je hlavní slabina barefootu z pohledu rodinného rozpočtu — pár se vyzuje dřív, než se stihne obnosit. Po sourozenci se dá bota podědit, pokud není prošlapaná do strany.
Nevadí, pokud přezůvky nemají úzkou špičku a tuhou podrážku. Horší je kombinace, kdy dítě chodí venku v barefootu a osm hodin ve školce v botě, která prsty stlačí — tvar nohy ovlivní hlavně ta obuv, ve které stráví víc času. Řešte proto nejdřív přezůvky.