Klasický rotoped se sedlem podobným kolu je stavěný na kondiční trénink vyšší intenzity, nástup na vyšší sedlo ale může být po operaci kyčle nebo kolena obtížný. Rehabilitační model má nízké, snadno přístupné sedlo a plynulejší, méně namáhavý pohyb — hodí se do rekonvalescence, ale i pro seniory s omezenou pohyblivostí.
Těžší setrvačník drží plynulejší, přirozenější pohyb podobný jízdě venku, lehčí verze bývá trhavější hlavně při nižších otáčkách. Magnetická brzda je tišší a jemněji se stupňuje, mechanická třecí brzda je jednodušší konstrukce, ale hlučnější a méně přesná.
Skládací rotoped ušetří místo, ale méně stabilně sedí při intenzivnějším tréninku ve stoje na pedálech. Výška a poloha sedla by měly jít nastavit v širokém rozsahu, jinak rotoped nesedí pohodlně různě vysokým členům domácnosti.
Konkrétní dobu a intenzitu vždy určuje ošetřující lékař nebo fyzioterapeut podle typu operace a průběhu hojení. Obecně se v rehabilitaci osvědčují modely s nízkým nástupem a plynulým odporem bez nárazů, které umožňují šetrný pohyb bez zbytečné zátěže kloubu.
Magnetická brzda je tišší a umožňuje jemnější, přesnější nastavení odporu, obvykle přímo z displeje. Mechanická třecí brzda je jednodušší a levnější konstrukce, ale hlučnější a stupně zátěže mění hruběji.
Při sezení ano u kvalitních modelů, při intenzivním šlapání ve stoje na pedálech ale skládací konstrukce může mít menší stabilitu než pevný rám. Pro klidnější kondiční jízdu vsedě je rozdíl málo znatelný.
Noha by měla být v nejnižším bodě šlapání téměř napnutá, s mírným pokrčením v koleni. Příliš nízké sedlo přetěžuje kolena, příliš vysoké nutí boky kolébat se do stran při každém otočení pedálů.