Klasické běžky jsou delší a mají ve středové části skluznici s protismykovou strukturou nebo se voskují na stoupání, jezdí se s nimi v připravené stopě přirozeným krokem vpřed. Bruslařské (skate) běžky jsou kratší a tužší, jezdí se s nimi mimo stopu odrazem do strany podobně jako na bruslích — vyžadují jinou techniku i trénink rovnováhy.
Klasické běžky s hladkou skluznicí potřebují nanášet stoupací vosk podle teploty sněhu, což dává lepší skluz, ale chce to zkušenost a čas navíc. Bezvoskové (šupinaté) provedení má ve středu skluznice vzorek, který brání smeknutí bez nutnosti voskování — pohodlnější pro příležitostné lyžaře, o něco pomalejší na rovině.
Délka klasických běžek se odvíjí od výšky lyžaře, bruslařské bývají o něco kratší při stejné postavě. Boty a vázání musí odpovídat stejnému systému (typicky NNN nebo SNS) — kombinace neladících systémů prostě nejde nasadit.
Klasické běžky jsou delší a jezdí se v připravené stopě přirozeným krokem vpřed. Bruslařské jsou kratší a tužší, jezdí se mimo stopu odrazem do strany podobně jako na bruslích a vyžadují jinou techniku.
Voskované běžky s hladkou skluznicí dávají lepší skluz, ale chtějí zkušenost s výběrem vosku podle teploty sněhu. Bezvoskové (šupinaté) provedení je pohodlnější pro příležitostné lyžaře, i když o něco pomalejší na rovině.
Podle výšky a váhy lyžaře, klasické běžky bývají o něco delší než bruslařské při stejné postavě. Přesné doporučené rozmezí uvádí výrobci obvykle v tabulce vztažené k výšce v centimetrech.