Slabší motor stačí na rovinatou trasu po městě a jezdce s nižší hmotností, do kopce nebo pro těžšího jezdce ztrácí rychlost. Silnější motor zvládne stoupání i vyšší hmotnost jezdce, spotřebuje ale víc energie z baterie a zkracuje tak dojezd na jedno nabití.
Menší kola dělají koloběžku kompaktnější a lehčí na nošení, ale hůř přejíždí díry v asfaltu a spáry dlažby — jízda je méně stabilní. Větší kola jezdí plynuleji po nerovném povrchu, koloběžka je ale těžší a méně obratná při skládání.
Legislativa v Česku omezuje elektrické koloběžky na chodníku i v provozu podle konstrukční rychlosti a výkonu — u rychlejších modelů počítejte s pravidly podobnými mopedu. Baterii skladujte v suchu a při pokojové teplotě, mráz i vlhko kapacitu dlouhodobě snižují.
Záleží na kapacitě baterie, hmotnosti jezdce a terénu, u běžných modelů se dojezd pohybuje v řádu jednotek až desítek kilometrů. Do kopce a s těžším jezdcem klesá rychleji než na rovné cestě.
Podle konstrukční rychlosti a výkonu motoru se elektrokoloběžky v Česku dělí do různých kategorií s odlišnými pravidly pro chodník, cyklostezku i silnici. Před koupí si ověřte parametry konkrétního modelu a platnou legislativu.
Elektrická má motor a baterii, které nahradí odrážení nohou, a je tak těžší i dražší. Klasická koloběžka je lehčí, levnější a nezávisí na nabití, ale rychlost a dojezd omezuje fyzická kondice jezdce.
Většina modelů se skládá pomocí kloubu na sloupku řídítek do kompaktnějšího tvaru, přesné rozměry po složení se ale liší podle modelu. Kvůli baterii je i po složení citelně těžší než klasická koloběžka.