Dva pedály se pohybují nezávisle na sobě proti odporu hydraulických nebo pneumatických válců, které simulují stoupání do schodů. Čím větší odpor válce kladou, tím náročnější cvičení je — u většiny modelů se dá intenzita nastavit otočným kolečkem nebo šroubem.
Klasický stepper pohybuje pedály jen nahoru a dolů, zatěžuje hlavně stehna a hýždě. Twist verze přidává mírné pootáčení plošin do stran, které víc zapojuje boky a šikmé břišní svaly, pohyb je ale méně přirozený a náročnější na koordinaci pro začátečníky.
Kompaktní rozměr je hlavní výhoda steppera, ale bez madla nebo opory chybí stabilita — u modelů bez úchytu hrozí ztráta rovnováhy při vyšší intenzitě. Dlouhé sezení na stepperu unaví stehna rychleji než jiná kardio zařízení, na vytrvalostní trénink přes půl hodiny proto není nejlepší volba.
Hlavně k úspoře místa — zabírá jen zlomek prostoru běžeckého pásu nebo rotopedu a dá se schovat do skříně. Cíleně zatěžuje stehna a hýždě podobně jako chůze do schodů, na celotělový trénink ale sám o sobě nestačí.
Klasický stepper pohybuje pedály jen svisle nahoru a dolů, twist verze přidává mírné pootočení plošin do stran, které zapojuje i boky a šikmé břišní svaly. Twist pohyb je méně přirozený a náročnější na koordinaci pro začátečníky.
Záleží na modelu, levnější verze bývají bez opory a stabilitu drží jen vlastní tělo. Pro vyšší intenzitu cvičení nebo méně jisté uživatele je madlo nebo opěrná tyč užitečné, snižuje riziko ztráty rovnováhy při rychlejším tempu.
Kratší intervaly v řádu minut až kolem půl hodiny bývají pohodlnější než dlouhé vytrvalostní sezení, stálé zatížení stehen bez přestávky unavuje rychleji než jiná kardio zařízení. Pro delší trénink se často kombinuje s jiným strojem nebo přestávkami.