Nízká turistická bota připomíná robustní tenisku s hrubší podrážkou — je lehčí a méně omezuje pohyb v kotníku, hodí se na značené cesty a jednodenní výlety. Kotníková bota drží kloub pevně i s batohem na zádech, na kamenitém nebo blátivém terénu tak snižuje riziko podvrtnutí.
Měkčí, ohebná podrážka se hodí na kratší trasy po zpevněných cestách, kde chodidlo potřebuje volnost. Tužší podrážka nese líp zátěž batohu a nepřenáší do chodidla každý kámen pod nohou, na rovném terénu je ale méně komfortní na chůzi.
Membrána proti vlhku se hodí prakticky vždy mimo suché letní dny, kůže sama o sobě zůstává nepromokavá jen s pravidelnou impregnací. Velikost volte s rezervou na silnější ponožku a lehký otok nohy po hodinách chůze — příliš těsná bota z dlouhého kopce dolů tlačí prsty do špičky.
Podle náročnosti terénu a délky výletu. Na jednodenní procházky po značených cestách stačí nízké turistické boty s ohebnou podrážkou, na vícedenní treky s batohem zvolte vyšší kotníkovou botu s tužší podrážkou, která líp podepře nohu pod zátěží.
Ne vždy. Na suché letní trasy po upravených cestách stačí impregnovaná kůže bez membrány. Membrána se vyplatí, pokud chodíte i za deště, brodíte se mokrou trávou nebo vyrážíte na vícedenní trek, kde suché nohy rozhodují o pohodlí celé cesty.
U tužších kotníkových modelů počítejte s několika kratšími vycházkami před ostrým výletem, kůže i pěnová vložka se potřebují přizpůsobit tvaru nohy. Nový pár si nikdy nezkoušejte poprvé na vícedenním treku, riziko puchýřů je vysoké.
V praxi se pojmy často zaměňují, treková bota bývá jen souhrnné označení pro obuv na chůzi v terénu. Rozhodující je vždy konkrétní výška svršku a tuhost podrážky, ne název — ty se odvíjí od typu trasy, na kterou botu volíte.