Membrána (typicky mikroporézní fólie ve svršku) drží vodu venku a zároveň propouští páru ven, takže noha nezůstává zpocená. Kožíšek naopak jen hřeje — pokud bota nemá navíc nepromokavou úpravu svrchního materiálu, sníh a louže do ní časem prosáknou. Kombinace obojího dává nejvšestrannější botu na celou zimu.
Nízká kotníková bota stačí na chodník a čištěné cesty. Do vyššího sněhu nebo na procházky mimo cesty se hodí bota se svrškem nad kotník, případně sněhule s pevnějším lemem, který nepustí sníh dovnitř při každém kroku.
Podrážka s hlubokým vzorkem a měkčí pryží (nezatvrdne v mrazu tolik jako tvrdá guma) drží líp na náledí než hladká podešev. Velikost volte s rezervou na silnější ponožku — v zimní botě padnoucí na míru bosé noze budou prsty promrzat rychleji.
Podle typu a množství výplně, ne podle vzhledu. Syntetická izolace se udává gramáží náplně na metr čtvereční, čím vyšší číslo, tím teplejší a objemnější bota. Kožíšek hřeje hlavně v suchu a klidu, při intenzivnějším pohybu se noha zapotí a potřebuje spíš prodyšnou membránu než silnou vrstvu kožešiny.
Ne vždy. Na cesty do práce po odklizeném chodníku stačí boty s impregnovaným svrškem bez membrány. Membrána se vyplatí, pokud chodíte i mimo upravené cesty, stojíte venku déle nebo bydlíte v oblasti s vydatným sněžením — udrží nohu suchou i po hodinách venku.
Sněhule mají obvykle vyšší, měkčí svršek s gumovou nepromokavou spodní částí a snadné zapínání na suchý zip nebo šňůrku s aretací. Klasická zimní bota bývá tužší, drží kotník pevněji a líp se hodí na delší chůzi po zpevněném povrchu.
Počítejte s rezervou asi na jedno až dvě čísla kvůli tlusté ponožce a růstu nohy, ale ne víc — příliš volná bota klouže a zvyšuje riziko puchýřů. Zkontrolujte snadné zavazování, které dítě zvládne samo, a podrážku s výrazným vzorkem proti uklouznutí na náledí.