Spodní část bývá z pryže nebo gumotextilu a je nepromokavá sama o sobě, bez nutnosti membrány. Svršek je zateplený textil nebo semiš, který drží teplo, ale vlhko propouští snáz — proto sněhule nejsou určené na brodění se sněhem po kolena, spíš na chodník, hřiště a krátké procházky.
Suchý zip se dítě naučí zapnout samo nejdřív, gumička se stahovací aretací drží nohu pevněji a nepovolí ani při běhání. Klasická tkanička dává nejlepší oporu kotníku, ale u malých dětí ji za ně musí zavázat rodič.
Podrážka má být měkčí a ohebná, ne tuhá jako u trekové boty — dítě v ní musí umět běhat a lézt na prolézačky. Velikost kontrolujte průběžně, protažení chodidla vpřed v příliš malé sněhuli utlačuje prsty a ve studeném počasí zvyšuje riziko omrzlin.
Přesná hranice závisí na tloušťce zateplení konkrétního modelu, obecně jsou určené na běžné zimní teploty a krátkodobý pobyt venku. Na celodenní pobyt v mrazu nebo bruslení na rybníku se víc hodí zimní obuv s tlustší izolací a vyšší podrážkou.
Ano, najdete je v dámských i pánských velikostech. Dospělí je oceňují hlavně na procházky se psem, cestu do obchodu nebo k autu — kdekoliv, kde nehrozí dlouhá chůze v hlubokém sněhu, kde by líp posloužila treková obuv s tužší podrážkou.
Sněhule mívají vyšší a měkčí svršek, který líp brání vniknutí sněhu shora, a nepromokavou gumovou spodní část bez švů. Kotníková zimní bota je naopak tužší, líp drží nohu při delší chůzi a často má oddělenou podešev s hlubším vzorkem.
Textilní nebo semišový svršek otřete vlhkým hadrem, do pračky sněhule nepatří — teplo a odstředění poškozují lepené spoje i tvar podrážky. Bahno a sůl z ulice omyjte co nejdřív, sůl na semiši zanechává bílé skvrny, které jde odstranit octovým roztokem.