Rozhoduje podrážka. Barefoot model má tloušťku jen pár milimetrů, je ohebná v celé délce a nemá vyvýšenou patu — chodidlo tak stojí rovně, ne se sklonem dopředu jako v běžné obuvi. Špička bývá širší, aby se prsty mohly při chůzi roztáhnout a nebyly stlačené k sobě.
Svaly a vazy chodidla, které dřív pracovala tlumená podrážka, si na zátěž musí zvyknout. Kdo dosud nosil klasické sandály s tvarovanou stélkou, by měl první týdny chodit v barefoot sandálech jen na kratší vzdálenosti a postupně přidávat. Bolest v lýtkách nebo klenbě po delší chůzi je signál zpomalit.
Suchý zip se nejrychleji nastavuje a hodí se pro děti, které si sandál obouvají samy. Přezka drží nohu pevněji při delší chůzi v terénu. U dětských sandálů dávejte přednost modelům s otevřenou špičkou a nastavitelným obvodem — noha v létě oteče a potřebuje rezervu.
Tenká podrážka propouští teplo z chodníku i ostré kamínky víc než klasická obuv, na rozpálený asfalt nebo štěrk proto není nejlepší volba. Materiál řemínků volte podle použití: kůže a textil dýchá, syntetika se snáz umyje po brodění vodou.
Fyzicky ano, ale ne bez přípravy. Lidem se slabší klenbou nebo po letech v tlumené obuvi se hodí postupný přechod, jinak hrozí přetížení plosky a lýtkových svalů. Dětem, které barefoot styl znají už z tenisek, sandály obvykle sednou bez problémů.
Klasický sandál má tlumenou, tvarovanou podrážku a často vyvýšenou patu, která nohu mírně naklání dopředu. Barefoot model je plochý, tenký a ohebný v celé délce, takže chodidlo cítí povrch a pracuje samo bez opory zvenčí.
Krátké úseky ano, pokud je noha na barefoot styl zvyklá. Na delší běh chybí tenké podrážce tlumení, které chrání klouby při opakovaném dopadu — pro pravidelný trénink je vhodnější specializovaná barefoot běžecká obuv s trochu tlustší podešví.
Změřte délku chodidla ve stoje odpoledne, kdy je noha mírně zvětšená, a přidejte asi půl centimetru na pohyb prstů. Široká špička barefoot modelu má nohu obepínat volně, ne těsně — nehledáte v ní oporu jako v klasické obuvi, jen bezpečné držení na noze.