Dítěti do tří let kontrolujte délku chodidla každé dva měsíce, mezi třetím a šestým rokem stačí jednou za čtvrt roku, u školáka dvakrát ročně. Růst neprobíhá plynule — noha se často nezmění půl roku a pak přeskočí rovnou o celé číslo. Měřte proto podle kalendáře, ne až když si dítě začne stěžovat.
Zhruba do šesti let jednoznačně suchý zip nebo gumová šňůrka s aretací. Dítě se obuje samo a nechodí s rozvázanými tkaničkami. Tkaničky mají smysl až tam, kde je potřeba botu pevně utáhnout k noze — u sálové a turistické obuvi starších dětí.
U gumáků, sandálů a přezůvek klidně ano. U celoročně nošené obuvi to doporučit nejde: mezipodešev i svršek se prošlapou do tvaru předchozí nohy a nutí druhé dítě došlapovat stejně. Prosezená pata nebo do strany sešlapaná podrážka jsou důvod pár nedědit.
Vytáhněte stélku, postavte na ni dítě naboso a podívejte se, kolik místa zbývá za nejdelším prstem. Děti si na tlak skoro nikdy nestěžují, protože chrupavčitá noha se v botě ohne. Spolehlivější je otlak na palci, začervenalá kůže nebo prsty ohnuté nahoru.